Rubrika: Homerovi hlášky

Někteří lidi se nikdy nezmění. Anebo se rychle změní a pak se zase rychle změní nazpátek.

Synu, žena je jako pivo. Pěkně voní, pěkně vypadá a šel bys přes mrtvoly, abys ji získal. Ale jedna žena ti nestačí, brzy budeš chtít vypít další ženu.

Jestli se na mě rozzlobíš pokaždé, když udělám nějakou blbost, tak asi budu muset přestat dělat blbosti, nebo co.

Když se v továrně něco pokazí, může za to ten chlápek, co nemluví anglicky.

Barte, s deseti tisícema jsme milionáři. Můžeme si koupit třeba… lásku.

Počkejte, já bych neměl řídit. Vždyť jsem opilý jako prase. Vlastně bych se neměl ani poslouchat.

Kdy se jen poučím? Odpovědi na složité otázky bytí a nebytí přece nenajdu na dně půllitru, ale v televizi!

Tak vy jste teda študentka, jo? Vyštudovali jste cestu na Měsíc a mě pořád smrděj nohy..

Nejsmutnější den mého života byl ten, kdy jsem si uvědomil, že svého tátu porazím skoro ve všem. Bart ten pocit zažil už ve čtyřech letech.

Viděl jsem tenhle film o autobusu, který musel jezdit po městě osmdesátkou a nesměl zpomalit. Jinak by vybouchl nebo tak něco. Myslím, že se to jmenovalo Autobus, který nesměl zpomalit.